VernissageTV art tv

« Rirkrit Tiravanija Cooking and Drawing Event at Art Basel 2011 | Home | Performance by Jamie Isenstein at Art Basel 2011 / Interview »

Dominik Lang. Pavilion of the Czech Republic and the Slovak Republic, Venice Biennale 2011

June 24, 2011

Domink Lang represents Czech and Slovak Repulic at the 54th International Art Exhibition – la Biennale di Venezia, in Venice, Italy. The exhibition titled “The Sleeping City” brings together the works of two artists of different historical backgrounds, generations, and sculptural approaches, but at the same time a close family relationship: Dominik Lang and his father, Jiri Lang (1927–1996).

Dominik Lang’s “The Sleeping City” is kind of a tribute to his father by showing his father’s sculptures in this exhibition in the Giardini. But Dominik Lang is not just showing the sculptures of his father, but has been working with them by transforming and re-forming them and placing them in a specific architectonic setting.

Domink Lang: The Sleeping City. Pavilion of the Czech Republic and the Slovak Republic at the 54th International Art Exhibition – la Biennale di Venezia.

Press release and photo set after the jump.

> Right-click (Mac: ctrl-click) this link to download Quicktime video file.

Press release english:

Dominik Lang’s (*1980) exhibition project The Sleeping City links two different sculptural approaches with various historical contexts against the background of an intimate family relationship. The presentation connects the works of two authors linked by a personal association, father and son, and thus creates a basis for developing a fictitious inter- generation dialogue. One of the project’s starting points is the fact that the works of Dominik Lang’s father, Jiří Lang (1927–1996), were “short-circuited“ by the absurdity of the times, i.e. of the forced uniformity of the 1950s society in the Soviet Block, and have remained – in spite of the initial laudatory epithets: „a good start“, „promising“ – deposited in the author’s studio, „incarcerated“ in its own times.

The stifling atmosphere of a studio crowded with „sleeping“ statues, the social insulation, resignation, and apathy, but also one particular 1960 relief, called „The Sleeping City“: these are the sources for the title of D. Lang’s multi-layered project. In his site-specific installation, he puts forth a hypo- thetical model of a never-realized exhibition: he handles the works of the generationally antecedent artist as a material for formative activity, torn out of its historical context, as phantoms of times gone, inset within new scenes and constellations. In doing this he stages an uncompromising image of the „impossibility“ enforced by the given circumstances. Another reason why the presentation is defined as a „model of an exhibition“ is that the author reverses and shatters in it the very format of an exhibition. D. Lang purposefully bor- rows standard exhibiting procedures and patterns in order to demonstrate their dysfunctionality and pushes this incom- mensurability to the very limit, towards a „violation“ of the exhibited works. Together with the impossibility of breaking out of the shackles of historical circumstances, D. Lang uncovers and lets us feel another impossibility – that of han- dling a material which is both historical and purely personal in an authentic and coherent manner. The resulting exhibi- tion is a spatial biography, a visualisation of the relationship between the two artists as well as a portrait of the specific situation of the Czechs both before the fall of Communism and afterwards; and by its manner of fulfilling these func- tions it refers to the limits of a balanced, non-tendentious attitude towards one’s own personal and social past.

The architectonic setting of the pavilion, works of art, documents and characteristic objects of the times, personal items as well as pieces of the habitat and the work-space as his father’s immediate surroundings, documentary photo- graphs and exhibition patterns and principles taken both from the past and the present: these are the elements intui- tively inset within a complex collage of relationships that permeate and criss-cross various historical and ideological contexts. In his artistic work thus far, D. Lang has typically presented himself in the double role of author/architect, a role that includes manipulating already-finished material and composing new wholes out of it. In the Sleeping City project, D. Lang pushes this basic pattern towards greater complexity, a larger scope as well as a radical strengthening of personal and emotional engagement. D. Lang’s working method has thus become more effective but also more risky, as the material is no longer some object or the interior of an artistic institution, as it was before, but rather the work of another artist, and moreover one that is intimately known to him. By means of assorted objects, artistic works and assembled documents, D. Lang allows us to both enter the past and to uncover the volatile intimacy of moments opening „beyond time“. As the author says: „The Sleeping City is a visualised meditation on the manner of how we create our own personal history by taking over and yet modifying the established ways of perceiving and assessing the past. The project opens up an autonomous space for raising the question of all that can turn into a cause of fail- ures, incomprehension, and dreams never come true.

It makes us wonder how profoundly a given social and political situation can influence and determine an individual’s life and affect his or her work that then survives in a sort of vacuum, an airless space in between the past to which it is bound by the time of its creation and the present that has not yet found a place for it.“

The exhibition is held in cooperation of the Ministry of Cul- ture of the Czech Republic, the Ministry of Culture of the Slovak Republic and the Slovak National Gallery.

Press release:

Výstavní projekt Spící město Dominika Langa /*1980/ spo- juje dva sochařské přístupy a odlišné dobové kontexty na půdorysu úzkého rodinného vztahu. Prezentace propojující dílo dvou umělců spjatých osobní vazbou /otec-syn/ vytváří bázi pro rozvinutí fiktivního mezigeneračního dialogu. Jedním z východisek projektu je skutečnost, že tvorba Jiřího Langa /1927–1996/, autorova otce, zkratovaná absurd- ností žité přítomnosti /normalizované společnosti padesá- tých let/, věnčená počátečním „slibné“ a „nadějné“, zůstala dodnes bez odezvy deponovaná v ateliéru umělce. Dusivá atmosféra ateliéru přeplněného „spícími” sochami, spole- čenská izolovanost, rezignace a apatie, ale i konkrétní reliéf z roku 1960 pojmenovaný “Spící město” daly název Langovu mnohovrstevnatému projektu. Svou site-specific instalací Lang vytváří hypotetický model nerealizované výstavy, na níž zachází s dílem generačně staršího umělce jako s tvárným materiálem vytrženým z historického kontextu; jako s fantomy zašlých časů, které zasazuje do nových scén a uskupení. Důmyslně inscenuje nesmlouvavý obraz okol- nostmi vynucené „nemožnosti”. Hypotézy, snaha postihnout výchozí představy, inspirace, sny a záměry se stávají základem pro komponování výstavního celku i nakládání s použitým materiálem.

Autor definuje svou prezentaci jako “model výstavy” také proto, že v ní převrací a znejisťuje samotný výstavní formát. Cíleně si vypůjčuje standardní výstavnické postupy a formy, aby ukázal jejich disfunkčnost, a tuto nesouměřitelnost dovádí až po krajní mez, jíž je “znásilnění” vystavených děl. Současně s nemožností sebeprosazení díla v sevření dobo- vých poměrů nám odkrývá a dává pocítit další nemožnost: nemožnost autentického a koherentního nakládání s histo- rickou a současně ryze osobní látkou. Upozorňuje na úskalí práce s nezpracovaným a ve své době „uvězněným” dílem. Výstavní půdorys se pro něj stává jakousi mřížkou, do níž dosazuje a situuje díla, dobové dokumenty, osobní předměty i výstavní prvky a fragmenty architektury, aby tak vytvořil nové vazby a konfigurace, “aktualizoval obsah textu” a tak dodatečně odkryl možnosti nahlížení na již uzavřené otcovo dílo. Výstava je prostorovým životopisem, vizualizovaným vztahem obou tvůrců, právě tak jako portrétem specifické české situace před pádem komunismu a po něm; způsobem, jakým naplňuje tyto funkce, zároveň poukazuje na nemož- nost vyváženého, nezaujatého postoje k vlastní minulosti, osobní i společenské.

Architektura pavilonu, umělecká díla, dobové reálie, osobní předměty a části obytného a pracovního prostoru z otcova nejbližšího okolí, dokumentární fotografie, formy a výstavní principy převzaté z minulosti, ale i současnosti jsou elementy intuitivně vsazené do spletité koláže vazeb prolínajících se napříč historickými a ideologickými kontexty. Dominik Lang vede fiktivní dialog odehrávající se v mnoha rovinách.

V dosavadní tvorbě Lang typicky vystupuje v dvojroli autor/ architekt, k níž patří manipulace s již hotovým materiálem a jeho skládání do nových celků. Ve výstavě Spící město toto základní schéma posouvá směrem k větší komplex- nosti, k rozšíření záběru, ale i k radikálnímu posílení osob- ně-emotivní zainteresovanosti. Langova pracovní metoda je nyní působivější, ale i riskantnější, protože materiálem není užitý předmět či interiér umělecké instituce, jak tomu bylo doposud, ale dílo jiného umělce, které důvěrně zná.

Dominik Lang nám prostřednictvím vybraných objektů, děl a nashromážděných dokumentů dovoluje vstoupit do minu- losti, ale i odhalit těkavou blízkost okamžiků zejících „mimo čas“. Autorovými slovy: „Projekt Spící město pro česko- slovenský pavilon je vizualizovanou reflexí toho, jak utvá- říme vlastní historii, jak přejímáme a současně měníme zažité způsoby vnímání a hodnocení minulosti. Vytváří svébytný prostor pro nastolení otázky, co všechno může být příčinou nezdarů, nepochopení a neuskutečněných snů. Jak hluboce může daná společenská a politická situace ovlivnit a určit život jednotlivce a poznamenat jeho dílo, které pak přežívá v jakémsi vakuu, ve vzduchoprázdném prostoru mezi minu- lostí, s níž je svázáno dobou svého vzniku, a současností, v níž pro ně ještě nebylo nalezeno místo.”

Entry filed under: art, La Biennale di Venezia, no comment, Venice, VernissageTV | Comments Off

Tags: Dominik Lang

Comments are closed.