Domink Lang represents Czech and Slovak Repulic at the 54th International Art Exhibition – la Biennale di Venezia, in Venice, Italy. The exhibition titled “The Sleeping City” brings together the works of two artists of different historical backgrounds, generations, and sculptural approaches, but at the same time a close family relationship: Dominik Lang and his father, Jiri Lang (1927-1996).
Dominik Lang’s “The Sleeping City” is kind of a tribute to his father by showing his father’s sculptures in this exhibition in the Giardini. But Dominik Lang is not just showing the sculptures of his father, but has been working with them by transforming and re-forming them and placing them in a specific architectonic setting.
Domink Lang: The Sleeping City. Pavilion of the Czech Republic and the Slovak Republic at the 54th International Art Exhibition – la Biennale di Venezia.
> Right-click (Mac: ctrl-click) this link to download Quicktime video file.
Photo set:
Press release english:
Dominik Lang’s (*1980) exhibition project The Sleeping City links two different sculptural approaches with various historical contexts against the background of an intimate family relationship. The presentation connects the works of two authors linked by a personal association, father and son, and thus creates a basis for developing a fictitious inter- generation dialogue. One of the project’s starting points is the fact that the works of Dominik Lang’s father, JiÅ™í Lang (1927-1996), were “short-circuited” by the absurdity of the times, i.e. of the forced uniformity of the 1950s society in the Soviet Block, and have remained – in spite of the initial laudatory epithets: “ža good start”, “žpromising” – deposited in the author’s studio, “žincarcerated” in its own times.
The stifling atmosphere of a studio crowded with “žsleeping” statues, the social insulation, resignation, and apathy, but also one particular 1960 relief, called “žThe Sleeping City”: these are the sources for the title of D. Lang’s multi-layered project. In his site-specific installation, he puts forth a hypo- thetical model of a never-realized exhibition: he handles the works of the generationally antecedent artist as a material for formative activity, torn out of its historical context, as phantoms of times gone, inset within new scenes and constellations. In doing this he stages an uncompromising image of the “žimpossibility” enforced by the given circumstances. Another reason why the presentation is defined as a “žmodel of an exhibition” is that the author reverses and shatters in it the very format of an exhibition. D. Lang purposefully bor- rows standard exhibiting procedures and patterns in order to demonstrate their dysfunctionality and pushes this incom- mensurability to the very limit, towards a “žviolation” of the exhibited works. Together with the impossibility of breaking out of the shackles of historical circumstances, D. Lang uncovers and lets us feel another impossibility – that of han- dling a material which is both historical and purely personal in an authentic and coherent manner. The resulting exhibi- tion is a spatial biography, a visualisation of the relationship between the two artists as well as a portrait of the specific situation of the Czechs both before the fall of Communism and afterwards; and by its manner of fulfilling these func- tions it refers to the limits of a balanced, non-tendentious attitude towards one’s own personal and social past.
The architectonic setting of the pavilion, works of art, documents and characteristic objects of the times, personal items as well as pieces of the habitat and the work-space as his father’s immediate surroundings, documentary photo- graphs and exhibition patterns and principles taken both from the past and the present: these are the elements intui- tively inset within a complex collage of relationships that permeate and criss-cross various historical and ideological contexts. In his artistic work thus far, D. Lang has typically presented himself in the double role of author/architect, a role that includes manipulating already-finished material and composing new wholes out of it. In the Sleeping City project, D. Lang pushes this basic pattern towards greater complexity, a larger scope as well as a radical strengthening of personal and emotional engagement. D. Lang’s working method has thus become more effective but also more risky, as the material is no longer some object or the interior of an artistic institution, as it was before, but rather the work of another artist, and moreover one that is intimately known to him. By means of assorted objects, artistic works and assembled documents, D. Lang allows us to both enter the past and to uncover the volatile intimacy of moments opening “žbeyond time”. As the author says: “žThe Sleeping City is a visualised meditation on the manner of how we create our own personal history by taking over and yet modifying the established ways of perceiving and assessing the past. The project opens up an autonomous space for raising the question of all that can turn into a cause of fail- ures, incomprehension, and dreams never come true.
It makes us wonder how profoundly a given social and political situation can influence and determine an individual’s life and affect his or her work that then survives in a sort of vacuum, an airless space in between the past to which it is bound by the time of its creation and the present that has not yet found a place for it.”
The exhibition is held in cooperation of the Ministry of Cul- ture of the Czech Republic, the Ministry of Culture of the Slovak Republic and the Slovak National Gallery.
Press release:
Ví½stavní projekt Spící město Dominika Langa /*1980/ spo- juje dva sochaÅ™ské pÅ™ístupy a odliÅ¡né dobové kontexty na půdorysu íºzkého rodinného vztahu. Prezentace propojující dílo dvou umělců spjatí½ch osobní vazbou /otec-syn/ vytváÅ™í bázi pro rozvinutí fiktivního mezigeneraÄního dialogu. Jedním z ví½chodisek projektu je skuteÄnost, že tvorba JiÅ™ího Langa /1927-1996/, autorova otce, zkratovaná absurd- ností žité pÅ™ítomnosti /normalizované spoleÄnosti padesá- tí½ch let/, věnÄená poÄáteÄním “žslibné” a “žnadějné”, zůstala dodnes bez odezvy deponovaná v ateliéru umělce. Dusivá atmosféra ateliéru pÅ™eplněného “žspícími” sochami, spole- Äenská izolovanost, rezignace a apatie, ale i konkrétní reliéf z roku 1960 pojmenovaní½ “Spící město” daly název Langovu mnohovrstevnatému projektu. Svou site-specific instalací Lang vytváÅ™í hypotetickí½ model nerealizované ví½stavy, na níž zachází s dílem generaÄně starÅ¡ího umělce jako s tvární½m materiálem vytržení½m z historického kontextu; jako s fantomy zaÅ¡lí½ch Äasů, které zasazuje do noví½ch scén a uskupení. Důmyslně inscenuje nesmlouvaví½ obraz okol- nostmi vynucené “žnemožnosti”. Hypotézy, snaha postihnout ví½chozí pÅ™edstavy, inspirace, sny a záměry se stávají základem pro komponování ví½stavního celku i nakládání s použití½m materiálem.
Autor definuje svou prezentaci jako “model ví½stavy” také proto, že v ní pÅ™evrací a znejisÅ¥uje samotní½ ví½stavní formát. Cíleně si vypůjÄuje standardní ví½stavnické postupy a formy, aby ukázal jejich disfunkÄnost, a tuto nesouměÅ™itelnost dovádí až po krajní mez, jíž je “znásilnění” vystavení½ch děl. SouÄasně s nemožností sebeprosazení díla v sevÅ™ení dobo- ví½ch poměrů nám odkrí½vá a dává pocítit dalÅ¡í nemožnost: nemožnost autentického a koherentního nakládání s histo- rickou a souÄasně ryze osobní látkou. Upozorňuje na íºskalí práce s nezpracovaní½m a ve své době “žuvěznění½m” dílem. Ví½stavní půdorys se pro něj stává jakousi mÅ™ížkou, do níž dosazuje a situuje díla, dobové dokumenty, osobní pÅ™edměty i ví½stavní prvky a fragmenty architektury, aby tak vytvoÅ™il nové vazby a konfigurace, “aktualizoval obsah textu” a tak dodateÄně odkryl možnosti nahlížení na již uzavÅ™ené otcovo dílo. Ví½stava je prostoroví½m životopisem, vizualizovaní½m vztahem obou tvůrců, právě tak jako portrétem specifické Äeské situace pÅ™ed pádem komunismu a po něm; způsobem, jakí½m naplňuje tyto funkce, zároveň poukazuje na nemož- nost vyváženého, nezaujatého postoje k vlastní minulosti, osobní i spoleÄenské.
Architektura pavilonu, umělecká díla, dobové reálie, osobní pÅ™edměty a Äásti obytného a pracovního prostoru z otcova nejbližšího okolí, dokumentární fotografie, formy a ví½stavní principy pÅ™evzaté z minulosti, ale i souÄasnosti jsou elementy intuitivně vsazené do spletité koláže vazeb prolínajících se napÅ™íÄ historickí½mi a ideologickí½mi kontexty. Dominik Lang vede fiktivní dialog odehrávající se v mnoha rovinách.
V dosavadní tvorbě Lang typicky vystupuje v dvojroli autor/ architekt, k níž patÅ™í manipulace s již hotoví½m materiálem a jeho skládání do noví½ch celků. Ve ví½stavě Spící město toto základní schéma posouvá směrem k větÅ¡í komplex- nosti, k rozÅ¡íÅ™ení záběru, ale i k radikálnímu posílení osob- ně-emotivní zainteresovanosti. Langova pracovní metoda je nyní působivějÅ¡í, ale i riskantnějÅ¡í, protože materiálem není užití½ pÅ™edmět Äi interiér umělecké instituce, jak tomu bylo doposud, ale dílo jiného umělce, které důvěrně zná.
Dominik Lang nám prostÅ™ednictvím vybraní½ch objektů, děl a nashromáždění½ch dokumentů dovoluje vstoupit do minu- losti, ale i odhalit těkavou blízkost okamžiků zejících “žmimo Äas”. Autoroví½mi slovy: “žProjekt Spící město pro Äesko- slovenskí½ pavilon je vizualizovanou reflexí toho, jak utvá- Å™íme vlastní historii, jak pÅ™ejímáme a souÄasně měníme zažité způsoby vnímání a hodnocení minulosti. VytváÅ™í svébytní½ prostor pro nastolení otázky, co vÅ¡echno může bí½t pÅ™íÄinou nezdarů, nepochopení a neuskuteÄnění½ch snů. Jak hluboce může daná spoleÄenská a politická situace ovlivnit a urÄit život jednotlivce a poznamenat jeho dílo, které pak pÅ™ežívá v jakémsi vakuu, ve vzduchoprázdném prostoru mezi minu- lostí, s níž je svázáno dobou svého vzniku, a souÄasností, v níž pro ně jeÅ¡tě nebylo nalezeno místo.”
